To není sci-fi nebo jen zábava pro pár technických nadšenců a ekologických pomatenců, jak si myslí současný Čech: "Ať si ti zoufalci klidně uvíznou na cestě bez nabíječek, protože jim to patří, když chtěli dobrodružství. Normální člověk má přece auto na benzín nebo naftu, ne? Už ti CNGéčkaři jsou divní." Ale už jen fakt, že máme elektromobily vlastní konstrukce, hraje obrovskou roli. Máme několik prototypů elektro aut a máme hlavně Škodu, která české elektro auto na základě prototypu Vision iV začne sériově vyrábět už v příštím roce a do roku 2022 slibuje představit 10 modelů Škodovek s různými alternativními pohony. Máme také unikátní prototyp sportovního elektromobilu StudentCar SCX, který vznikl za podpory TA ČR, díky studentům VŠB – Technické univerzity Ostrava a za spolupráce s několika soukromými subjekty. Prototyp využívá koncepci čtyř pohonných jednotek bez převodovek, která je celosvětově unikátní.
To jsou prostě fakta, která by nám třeba Holanďané, kteří mají už postaveno 34 102 dobíječek na elektro mobily, opravdu mohli závidět. Jenže nezávidí, protože jim nestačíme v tempu rozvoje. V současnosti mají totiž víc nabíječek než aut, což je předurčuje k hodně rychlému rozvoji v téhle oblasti. Jaká jsou tedy vlastně čísla vyjadřující jakýsi stupeň či míru elektromobility v dané zemi? V Číně například počet elektromobilů překročil jeden a čtvrt milionu, je tam přes 300 tis. veřejných nabíječek a podíl elektromobilů k normálním autům je 0,38%, což je 10x méně než v Norsku, kde je to neuvěřitelných 3,77% – což znamená, že každé asi 26. auto v Norsku je elektro, to je absolutní světový rekord. Norsko je totiž, přestože má jen asi 5 mil. obyvatel, třetí země na světě v počtu elektromobilů - je jich tam 131,8 tis. Před Norskem na druhém místě jsou USA s 361 tis. aut a 60 tis. nabíječek. Přepočítáme-li tento potenciál na počet obyvatel, jsme na tom proti Norsku opravdu dost špatně – mají 131krát více elektromobilů a 59krát více nabíječek než my. Naše asi 4 stovky veřejných nabíječek a něco přes 2 tis. elektroaut nevypadají v porovnání s rozvinutou Evropou moc reprezentativně. Co je skutečnou příčinou tak pomalého rozvoje elektromobility u nás?
Pár dat – více zde
V principu to vypadá jen jako začarovaný kruh - malý počet nabíječek způsobuje komplikace v provozu a omezuje nákupy elektroaut a naopak malý počet aut brzdí rozvoj nabíječek. A navíc jsou elektroauta stále drahá a dotace jsou zatím velmi výjimečné. Což jsou omezení, která by bylo možno poměrně snadno překonat pomocí státních investic, subvencí a různých pobídek. A bylo by to moc dobře, protože hlavním argumentem podporujícím rozvoj elektromobility není, jak by se mohlo zdát, potřeba snížení emisí CO2, nebo tlak automobilek, které již do vývoje elektroaut investovaly obrovské peníze a v podstatě nemají cestu zpět, hlavním důvodem je potřeba energetická nezávislosti zemí a vlastně celé Evropy a elektromobilita tomu může hodně pomoci. Veškeré hlavní fosilní zdroje energie - ropa nebo uhlí jsou v nějak problematických oblastech, ať už politicky nebo ekonomicky a tyto zdroje, nebo spíše závislost na nich je snadno zneužitelná, proto je snaha o energetickou samostatnost tak důležitá strategicky.
Elektřina je vlastně nejsnáze vyrobitelná energie a její ukládání je na určité úrovni již vyřešeno, je tedy logické, že emobilita je ten správný další krok. Pořád je a bude výroba i uskladnění elektřiny nějak ekologicky zatěžující, není to konečné řešení, ale je to krok, který umožňuje ekologickou zátěž lépe distribuovat a snižovat. Důležité také je, že auta na elektřinu jsou mnohem dokonalejší než klasická auta a mají celou řadu výhod. Mají lepší dynamiku, jednodušší provoz, nižší poruchovost díky jednoduchému motoru, snadnější ovládání, méně náročnou údržba – např. se méně často mění brzdové destičky, protože se mnohem častěji brzdí rekuperací, baterky umožňují i lepší rozložení hmotnosti. Vývoj autonomních vozidel je také u elektroaut jednodušší, protože jejich ovládání není mechanické, ale elektrické. Prostě elektroauta přinesou mnohem efektivnější způsob provozu ve všech směrech. Bylo by prospěšné vzít si za vzor třeba právě Holandsko, kde plánují, že do roku 2030 budou mít 3 mil. nabíječek. Holandská vláda se snaží motivovat města a vesnice, aby budování infrastruktury pro emobilitu bylo součástí jejich záměrů a plánů rozvoje. Není to tedy jako u nás zájem energetických společností, ty jen dodávají elektřinu, ale zájem veřejný a vznikají tam nabíjecí stanice stejně, jako u nás vznikaly před časem benzínky – tedy vzniká nový trh, který má řadu specifik a variant. Od pomalých nabíječek s levnou anergií na sídlištích, kde můžete nabíjet přes noc až po rychlo nabíječky s drahou energií – třeba v přepočtu až 12 Kč za kWh na silničních tazích a dopravně frekventovaných místech. Tato variabilita samozřejmě přináší i vysoké nároky na regulaci, protože odběr elektřiny je třeba regulovat na mnoha odběrných bodech, takže všechny nabíječky ve veřejné síti musí mít dálkové ovládání, aby nehrozily výpadky např. při přetížení. A tady už se pohybujeme v oblasti chytrých sítí a náročné distribuce elektřiny, což je jedno z našich nepříliš silných míst. Potřeba mít k dispozici chytré energetické distribuční sítě roste velmi rychle a nejen právě díky elektromobilitě, ale celkově, ať už s ohledem na digitalizaci průmyslu, smart factory nebo na chytré domácnosti či ostrovní energetické systémy, jejichž počet bude narůstat. A právě v těchto ostrovních systémech bude mít elektromobil další funkci – bude nedílnou součástí elektrické soustavy každého domu či domácnosti.
